Jdi na obsah Jdi na menu
 


Bleach

21. 5. 2008

BLEACH

            Zatvářil se přísně. „Ichigo, pojď sem.“, na Ichigově tváři se objevil zmatený výraz. Pomalu došel k Byakuyovi a nechal se rozhodným škubnutím strhnout na jeho klín.

„Víš, Ichigo,“ pokračoval klidně, „Nechceš tu dnes zůstat?“, stmívalo se. Stíny těch několika málo kusů nábytku, co zdobily Byakuyovu ložnici, vrhaly po místnosti tmavé, znepokojující stíny. Oknem procházelo narudlé světlo zapadajícího slunce.

Ichigo sebou trochu trhl. Měl mít přece schůzku s Orihime, ale z tónu svého hostitele poznal, že to nebyla nabídka, ale příkaz. Jen tiše přikývl, stále spočívaje v klíně druhého muže, jehož dlouhé, černé vlasy začínaly splývat s temnotami pokoje bez jakékoli možnosti osvětlení.

Netrvalo to dlouho. Už za pár minut se topili v husté tmě a lezavém chladu zimního vzduchu, proudícího otevřeným oknem. Trochu se roztřásl. Byla mu zima, ale ačkoli nechtěl, musel si přiznat, že ho Byakuya příjemně hřeje, přestože jeho oči zůstávaly chladně neproniknutelné, stejně jako temnota, ve které byl právě unášen kdoví kam.

V jednu chvíli ho Byakuya nesl v náruči a v druhou už pod sebou cítil hebkost peřin v jeho široké posteli. Přetočil se na bok, aby se mohl uvelebit v té úžasné posteli, ale něco – nebo spíš někdo – ho obrátilo zpátky na záda. V příští vteřině se na jeho rtech ocitly Byakuyovy a všechny peřiny skončily na zemi.

Ichigo překvapeně vydechl, když z něj Byakuya serval kimono. Zkroušeně si uvědomil, že na něm přibyla další díra.

„Víš, Byakuyo,“ ozval se najednou Ichigo do nočního ticha, rušeného jen šustěním hostitelova oblečení, jež ze sebe právě stahoval. Jeho bledá pleť prozářila temnotu místnosti nepříjemným kontrastem světla. „já měl schůzku s Orihime….“, dokončil větu se zamyšleným výrazem, jakoby nevěděl, jestli má být tady nebo tam.

Byakuya se na chvíli znechuceně obrátil, ale pak jediným zkušeným hmatem, přímo mezi nohy, utnul proud Ichigových myšlenek. „Orihime počká.“, zašeptal tak chladně, až by se Ichigo klidně vsadil, že teplota vzduchu ještě poklesla. Jen přikývl a nechal se znovu políbit.

V jeho myšlenkách proudily útržky všemožných zážitků a ty nejstarší z nich, byly nemilosrdně přemazávány tím, co se zrovna dělo. Nikdy by si nebyl pomyslel, že jednou stráví noc s Byakuyou. Tak chladným, tak odtažitým, tak přísným…. Zato jeho sestra….  Všechno se slilo v temnotu snad ještě temnější než ta v pokoji. Najednou ji začaly prosvětlovat rudé skvrny štěstí, modré označující vzrušení, které se náhle prolilo jeho tělem a narazilo do bariéry jeho nejskrytějších pocitů, téměř jako vlna Tsunami na pobřeží. A taky bílé. Bílé, nejvíc ze všech porušující tmavost okolí, značící strach. Strach z toho, co se s ním právě děje.

Pevněji semknul víčka, když se mu přes všechny ty barevné náznaky promítl obraz Orihime. Až v tu chvíli pochopil, ale bylo pozdě. Začaly jej překrývat nazlátlé spirály slasti a zelené, vyjadřující touhu, která se vynořila z hlouby jeho nitra. Až z nejskrytějších vrstev duše se vylily na povrch všechny dávno neznámé pocity, které ho teď zaplavily v bouřící, nesourodé směsici, ústící v kombinaci výkřiku a vzdechu, jež byl kánonem následován Byakuyovým.

Najednou se Ichigovo rozhořelé tělo opět ponořilo do vše prostupujícího chladu, když se Byakuya zvedl, oblékl a odešel. Nechal ho tam, jen s jeho znovu se vracejícím vědomím a tím i pocitem zrady vůči Orihime.

Přetáhl přes sebe peřinu. Dnes už ji stejně neuvidí. Přece jen by mohl využít té nabídky zůstat přes noc. Ráno třeba na něco přijde, aniž by se o tom musela dozvědět.

Zavrtal se do měkké postele, nesoucí známky toho, co se tu dělo nejen tím, jak byla provlhlá potem a poznamenaná jejich pachem. Složil hlavu na polštář a pokusil se usnout, ale nedostal příležitost ani pročistit si hlavu, protože v tu chvíli se vrátil Byakuya.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

=o)

(Eclair, 4. 1. 2010 23:42)

bylo to supr, ale ten konec...to nemyslíš vážně:Dtakhle to ukončit doufám, že máš někde v záloze pokráčko:D:D:D

uzasne

(yaoy-ka, 8. 10. 2008 19:44)

no dufam ze planujes pokracko... mohla by s toho byt kapitolovka

aaaaah

(Editka , 30. 5. 2008 16:36)

vždycky, když to čtu, tak slintám... je to taaaak úžasnýýýý :D já se zblázníím :D Díky, šárinko, je to fakt síla :)

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA