Jdi na obsah Jdi na menu
 


Hovory (láska)

6. 9. 2009

Hovory (láska)

 

„Vážně je tohle to, co chceš?“

„Já už nevím, co chci.“

„Nebylo by snazší-“

„Ne, nesmím mu ublížit“

 

Dívka se usmála a přitiskla rty na pusu hocha, jež seděl vedle ní, v rychlém polibku. Prostě jen tak, protože se to od ní očekávalo.

 

„Není od tebe pěkné, že ho takhle trápíš.“

„Víc by ho trápilo, kdybych ho opustila. Je ještě moc brzy.“

„Když myslíš.“

„Co ty o tom víš? Pořád jen říkáš, že nejsi teplouš, ale abys mi pomohl to ne.“

„Snažím se.“

„Tak jako před rokem?“

„Nemůžu za to, že ses zhroutila.“

„Takže za to může ona?“

„Tys řekla ano.“

„Ale tys mě donutil!“

 

Upřela pohled do prázdna. Nedokázala to. Nemohla být s ním, ale ani bez něj. Nechtěla ho zranit. Dál snášela ty pocity sama.

 

„Jsi v pořádku?“

„Hmm, ano.“

„Opravdu?“

„Jo.“

 

Stočila pohled zpátky k němu. Nevěděla, co cítí. Byl to jen kamarád, nebo ho opravdu milovala…?

 

„Co mám dělat?“

„Promluv si s ním.“

„Nemůžu. Nezvládnu to.“

„Musíš.“

„Já vím.“

 

Zhluboka se nadechla. Sklopila hlavu a zase pusu zavřela. Ty myšlenky ji ničily, ale nedokázala o tom mluvit.

 

„Lásko?“

„Ano?“

„Víš, že přes to všechno miluju jen tebe, že ano?“

„Ano.“

„Děkuju.“

„Za co?“

„Za to, že jsi se mnou. S tebou o tom mluvit můžu.“

„Ano, ale dokud to neřekneš nahlas, nepochopí to.“

„Hmm….“

 

Chlapec si přitáhl dívku do náruče a pomalu se nad ní sklonil. Zavřela oči a nechala ho políbit ji. Tak, jak se to od ní očekávalo.

 

„Proč mám pocit, že se chceš na něco zeptat?“

„Protože chci.“

„Tak do toho.“

„Jen… proč nikdy s nikým nevydržím?“

„Netuším.“

„Myslíš, že je to kvůli těm pocitům?“

„Možná….“

„Nechci je.“

„Já vím.“

„Miluju tě.“

 

Pomalu se odtáhla a odvrátila tvář od svého společníka. Pocit zrady ji bodal hluboko uvnitř duše.

 

„Nemůžeš si kvůli němu odpírat to, co je pro tebe důležité.“

„Na tebe to sedí. Nikdy jsi nechtěl, abych měla přítele.“

„Ale taky nechci, abys chtěla umřít.“

„Proč ne?“

„Copak je smrt tak nádherná?“

„Promiň, vím, že ty ji znáš.“

„V pořádku.“

 

Ledabyle se zvedla a zamířila pryč. Nezajímalo ji, jestli jde za ní. Prostě šla. Jen šla. Sama se svým jediným; se sebou samým.

 

„Bere mi věci, kvůli kterým žiju a ani o tom neví.“

„Budeš mu to muset říct.“

„Ne, bude na to muset přijít.“

„Hodláš ho trápit?“

„On trápí mě.“

„Neví o tom. Nemůžeš se mstít za něco, co dělá nevědomky.“

„Nemstím se. Jen jsem to konečně pochopila."

Co jsi pochopila?"

Že láska je pro slabé.“

„Jak myslíš.“

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Kira-chan!

(Huuuuu, 31. 10. 2009 10:01)

Už dlouho si nic nepřidala... budu moc smutná pokud to v co nejdřívější době nenapravíš... ˇ___ˇ

jo....

(Kira, 5. 10. 2009 21:50)

taky se ráda deptám a ubližuju lidem [ironie]

nee-chan: promiň.... mám teď.... trochu moc práce, řekněme.

............

(aki(naruto-ffs.estranky), 5. 10. 2009 21:08)

libi se mi..a moc. Miluju takovyhle citovy vylevy, a toto se mi obzvlast libi.

.......

(Kagome/Kurama, 24. 9. 2009 16:47)

Tak jsi to pochopila, nee-chan? Souhlasím s ním. Mám úplně stejné pocity jako ty a proto už nechci s nikým být. Došla jsi snad ke stejnému závěru? Gratuluji. Proč jsi mi minule neodepsala, lásko? Neměla jsi na mě ani čas? >-< Dělala jsem si o tebe starosti a pořád dělám. Až budeš mít čas a náladu, ozvi se...

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA