Hovory (Štěstí)
Hovory (Štěstí)
„Jak pomíjivá věc….“
„Co myslíš?“
„Štěstí.“
„Ach tak. v tom s tebou musím souhlasit.“
„To je snad poprvé.“
„Ano, ta možnost skutečně je.“
Vyhoupla se na rozpadající se zídku a se zadumaným výrazem okopávala omítku okovanými patami bot.
„Proč jsou lidé nešťastní?“
„Něco jim chybí?“
„Jako třeba…?“
„Blízký člověk, láska, přítel….“
„Jen to?“
„Zdá se ti to málo?“
„Ano….“
„Možná motivace.“
Pozorovala večerní oblohu a tiše promlouvala se svým neexistujícím společníkem.
„A co tedy chybí mně?“
„Copak jsi nešťastná?“
„Někdy. Když mě opustíš.“
„Nebo když tě opustí jiní.“
„Možná. Ale na nich nezáleží. Jde mi o tebe.“
„Ale já tě neopouštím.“
„Udělal jsi to už mockrát.“
„Ne, jen jsem se na chvíli stáhl z bojiště.“
„Na dva dny.“
„Promiň.“
„Už to nedělej.“
„Neudělám. Nikdy.“
S tlumeným klapnutím lehce dopadla na zem a oprášila si tmavé kalhoty.
„Ale já vlastně nejsem nešťastná.“
„Ještě před chvílí jsi tvrdila, že jsi.“
„Ne. mám všechno, co jsem si kdy mohla přát.“
„A to je?“
„Spoustu přátel, šest nejlepších kluků, jaké jsem kdy mohla poznat, a tebe.“
„Oh, díky.“
„Navíc, teď už skoro i svůj sen.“
„Pravda, už brzy můžeš být zas o krok blíž.“
Usmála se a znovu zvedla pohled ke hvězdám nadějně poblikávajícím v temnotě.
„Teď už zbývá jen počkat.“
„Dokážeš to?“
„Samozřejmě!“
„Budu vždycky s tebou.“
„Děkuju.“
„Opravdu není za co….“
Komentáře
Přehled komentářů
Parádní ... nemám slov ... Zbožňuju tyhle jednoduché rozhovory, ať už se "svým já" nebo s kýmkoliv jiným. Žádné kecy kolem ... bravo
Moc pekne
(Kat, 3. 1. 2010 18:33)
Musim rict, ze se mi to velmi libilo. Zpoved pod hvezdni oblouhou s pritelem.
PS; jen odendej ty znaky navic. ale i tak se to cetlo krasne.
....
(Lady Slashet, 10. 12. 2009 21:44)Krása , já .... nevím co dále řící ... snad jen , že JESTLI RYCHLE ZAS NĚCO NENAPÍŠEŠ , TAK SI TĚ NAJDU A ... * to ostatní domyslí* .
...
(Esarina, 22. 1. 2010 13:45)