Jdi na obsah Jdi na menu
 


Podzim

30. 4. 2008

 PODZIM

Seděla na stromě. Na tlusté větvi pokryté nesčetným množstvím malých, barevných lístků. Byl podzim a ona v narůžovělém světle vycházejícího slunce vypadala tak svůdně. Měla na sobě světlounce šedé šaty, zvýrazňující její dokonalou postavu. Lehký vánek si pohrával s jejími tmavými vlasy a zářivé modré oči zasněně pozorovaly první paprsky bojující o vládu nad těmi několika hodinami, které náležely dnu.
Sledoval jsem ji už mnohokrát, ale nikdy mě nepřestala udivovat její krása a víra ve slunce. Obdivoval jsem to. Každý večer jsem usínal s vědomím, že slunce jednou pohasne, stejně jako život můj i jiných bytostí. Ale ona věřila, že bude plát věčně.
Nikdy jsem s ní nepromluvil. Dlouho jsem se k tomu odhodlával, ale vždy jsem jen dokázal sledovat, jak užasle hledí na znovu se rodící slunce. Milovala ho. A já miloval ji.
Vždy, když slunce vyšlo, sklouzla z větve a šla mu vstříc. Toužila po křídlech. Chtěla vzlétnout, ztratit se na rozzářené obloze a připojit se k pátravým paprskům, ale vždy se zastavila u okraje srázu. Stála, vítr si hrál s jejími šaty a zaplétal jí vlasy. Byla tak krásná. Roztáhla ruce a nechala sluneční světlo prozářit její tělo teplým svitem.
Zavřela oči. Postoupila dopředu…. A padala. Padala ze srázu do nekonečné temnoty. Splnila si svůj sen. Dostala křídla a letěla. Ne jen na chvíli, dostala je navždy. Její duše se stala součástí slunce. A ze stromu spadl jediný lístek. Červený, jako její prozářené srdce a volný, jako duše.
 
Nevím, proč to udělala. Možná ji její touha po slunečním svitu ovládla, možná byla zoufalá a nepomáhal jí ani pohled na úsvit. Možná z jiného důvodu.
Stále ji miluji a vyčítám si, že jsem jí to neřekl. Možná by tu teď byla se mnou a mohli jsme sledovat východ slunce společně. Možná by stejně skočila, možná by ji to k tomu přimělo ještě dřív….

Nankurunaisa….

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

ode me:

(Andrejkaa, 22. 10. 2008 18:05)

krasny...mysticky, neskutecny, originalni, zamilovany...:)

Divné nálady mají ovoce

(Kačenka, 16. 6. 2008 21:21)

Je to jen pár řádků, které vypovídají hodně.
Píšeš tak, jak se právě cítíš.
Smrt je jistá část psaní, kterou nepošíše s veselou náladou.
A i když není správné mít špatné a ponuré nálady, tahle stála za to.
Ty tu vyprávíš o lásce, o touze, přání a smrti.
To vše máš moc pěkně napsané a prozářené jakýmsi paprskem podzimního slunce, které vidím pokaždé, když se na tyto řádky podívám.
Moc se mi to líbí, je to krátký a já nevím, co bych ti u tohohle vytkla...

hihi

(Momule, 15. 5. 2008 13:05)

Šášo, nebudu ti psát tvou povahu...ještě před chvílí jsm ese smály, že to sem psát radši ani nebudu XD Říkala jsi, že jsi měla zvláštní náladu, když jsi to psala... Mám radu: Měj takových zvláštních nálad víc!!! XD Ta povídka je fakt krásná....přečetla jsem si i nějaký jiný...ehm...víš co, nejsem do manga tak jako ty...SPíš vůbec, ale tahle povídka se mi fááákt mooooc líbila (ehm..o Yaoi tu nic nepíšuXD. Ne, máš dobrou stránku...Jen tak dál =)

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA