Jdi na obsah Jdi na menu
 


** †** DEATH ** †**

15. 7. 2009

** ** DEATH ** **

 

Tolik krve kolem…. Proč zrovna já? Pomyslel si zoufale a otočil hlavu doleva. Cítil, jak mu rudá tekutina mizí z těla a vpíjí se do kdysi bílého prostěradla. Věděl, že nemá cenu snažit se utéct. I kdyby nebyl připoután koženými řemeny, daleko by se nedostal. Měl tu umřít. „Tohle je můj osud?“ zašeptal a z úst mu vytekl další pramínek krve, ve snaze připojit se k té vší, co už ztratil.

Proč tu vlastně byl? Proč si zasloužil vykrvácet svázaný někde, kde to neznal? Co kdy udělal špatně?

Ten muž se objevil hned po zápase. Vyhráli tři-nula a on z toho měl takovou radost, že když ho pozval na skleničku, bez rozmýšlení přijal. Jak naivní byl. Odmalička mu všichni říkali, aby s nikým cizím nikam nechodil. Celou dobu to dodržoval a teď, ve dvaceti letech, když si myslel, že už se mu nemůže nic stát, ho ten muž najednou pozval.

Začalo to tak nevinně. Povídali si a pili spolu. Opil se tak, že mu nabídl, že ho vezme domů. A on přijal. Ani ve své podnapilosti nepoznal, že místo, kam jedou, není jeho domov.

 

** **

 

Položil chlapce na postel a chvíli si ho jen zálibně prohlížel. Vypadal tak roztomile ve své opilosti. Líbil se mu. Škoda, že byl jen na jedno použití. Zklamaně si povzdechl a sklonil se k němu. Dlouhé tmavé vlasy mu ošklivě zakrývaly tvář. Jediným ladným pohybem vytáhl nůž a uřízl mu je těsně nad obočím. Na okamžik pocítil lítost, že těchto několik pramenů bude to jediné, co z toho krásného hocha zbude, ale ten pocit zahnal dalším pohledem na něj. Jeho jemná tvář s mírně ostřejšími rysy přímo volala po tom, aby si s ní pohrál, a on se nemohl dočkat, až jí toto přání splní. Zbývala jen poslední věc. Vytáhl řemeny a pevně je utáhl kolem chlapcových zápěstí a kotníků. Chvíli ho nespokojeně sledoval a pak jeden uvázal i na jeho krk. Najednou vypadal ještě líp. Jako pejsek – přivázaný a čekající, až s ním udělá svoje. Čekající na smrt.

Natáhl ruku a lehce se ho dotkl dlouhými štíhlými prsty na tváři. Nemohl si vybrat, odkud začít. Bylo tu tolik možností a on upřímně litoval, že si bude muset zvolit jen jednu.

 

** **

 

Nakonec vzal nůž na dopisy. Jak malá a elegantní věcička to byla. Hodila se k němu. Taky byl elegantní, ale malý zrovna ne. Vzhlédl od své volby a zabodl pohled do zrcadla, v němž se odrážela jeho vlastní postava. I když už mu bylo přes třicet, nevypadal na to. Velice jemné rysy tváře lemovaly uhlově černé vlasy a světle modré oči se ledově leskly, přestože on sám uvnitř plál nedočkavostí a touhou. Avšak stále si zakazoval otočit se a vrátit svou pozornost tomu chlapci. Netrpělivě zatahal za látku černého upnutého nátělníku. Byl tak krátký, že se jen sotva dotýkal lemu vydřených džínů. Ne, nevypadal špatně. Ani ten kluk. Ani ti před ním. Všichni byli krásní, ale tenhle z nich nejvíc. Vzrušovala ho jeho tvář. Jemná a přesto ostře řezaná. Bylo to něco tak výjimečného a on to teď měl celé jen pro sebe.

Pomaličku se otočil. Chtěl se tím pohledem kochat, užít si ho co nejdéle, dokud jeho dnešní milenec žil. Jaké by to bylo plýtvání, zničit tu nádheru jen tak, aniž by si ji vychutnal. Vypadal tak bezmocně….

 

** **

 

Plynulými pohyby řezal jeho tričko na proužky. Nejen tričko. Nemohl se nabažit pohledu na krev tekoucí po jeho břiše z ran, které mu způsobil tím nožem. Znovu se zařízl do látky a kůže toho mladíka. Byla tak vyzývavě bledá. Jako plátno, čekající až ho pomaluje krví. Namočil prst do drobné kaluže, jež se mu vytvořila v pupíku, a olízl jej. Nebyl sladký jen na pohled, i jeho krev chutnala sladce. Chutnala tak skvěle a on jí stále viděl tak málo. Přeřezal by mu žíly, ale tím by ho zabil dřív, než by stihl využít celé jeho tělo. Sklonil se k němu a rty rozmazal krev po jeho břiše. Na chvíli přitiskl tvář k jeho svalům a vychutnával si ten opojný pocit z toho, že stále cítí jeho dech. Jaká škoda, že už brzy nebude.

Zbytek trika už jen rozpáral. Bylo by moc nudné, kdyby ho celého pořezal jedním způsobem. Natáhl se a políbil ho. Položil se na něj celou vahou, a pomalu se posouval níž. Touha v něm bublala, když jemně žužlal jeho bradavku a poslouchal tiché ospalé steny. Byl tak rád, že se rozhodl pro menší dávku prášku na spaní. Možná, že kdyby dal větší, nikdy by tohle neuslyšel.

Naposled políbil jeho hrudník a začal se vracet zpátky ke rtům. Labužnicky olízl jeho klíční kost, zatímco na druhé mu špičkou nože vyrýval srdíčka. Zlíbal celý jeho krk dokonce i přes obojek a na odhalený kousek kůže otiskl své zuby. Pak se konečně znovu zmocnil jeho úst. Majetnicky okusoval dokonale krojený spodní ret, dokud i z něj nevytryskla krev. Víc jeho obličej trápit nechtěl. Byl až moc krásný na to, aby to zničil nožem. Když o tom tak přemýšlel, tenhle kluk byl první, kterému odmítl poškodit tvář. Usmál se a naposled ho políbil. Nikdy by si neodpustil, kdyby tu nádheru porušil.

 

** **

 

Líně mu rozepnul kalhoty. Přišlo mu jako zbytečné mrhání řezat i maskáčové tříčtvrťáky. Už teď věděl, v čem ho nechá naposled vydechnout, ale ty kalhoty mu chtěl nechat. Jako dárek za jeho krásu. Chvíli jen přejížděl prsty po jeho zkrvaveném břiše, než se odhodlal postoupit níž. Tuhle část měl nejradši. Tu, kde už začínala opravdová rozkoš. Sám cítil, že nezbývá moc času do chvíle, kdy se bude muset vyprostit z vlastních kalhot, přesto to ještě odkládal. Ještě nebyl ten správný čas.

Opatrně vsunul ruku pod chlapcova bedra a nadzvedl ho. Nechtěl, aby řemen poškodil kůži jeho krku. S námahou mu stáhl kalhoty i s trenkami až k přivázaným kotníkům a znovu ho položil a postel. Ten pohled byl okouzlující. Chladné, povadlé mužství mezi svalnatými stehny ho vzrušovalo ještě víc. Pomalu si rozepnul zip džínů a vytáhl svůj penis. „Snažíš se mě svést?“ zachraptěl s pohledem zastřeným nedočkavostí. Ani nedokázal mluvit, jak ho ta jediná část těla přitahovala. Ten chlapec byl tak opilý a nadopovaný prášky, že ho ani to všechno nedokázalo vzrušit, a z toho šílel. Takhle byl opravdu dokonalý. Tak, jak ho bůh stvořil, ve vší kráse, jež mu byla přidělena, neskryt za těmi zbytečnými kusy látky. Takhle ho chtěl. A takhle ho měl.

Usadil se mu mezi nohama a znovu ho konečky prstů pohladil, než ho uchopil do dlaně a pevně stiskl. Několikrát ho pohladil po celé délce, pak se sklonil a políbil ho na špičku. Vychutnával si každý kousíček jeho kůže a tenhle zvlášť. Labužnicky ho olízl a vzal do pusy. Věděl, že i tak zůstane povadlý a tím víc si to užíval. Tu neopětovanou snahu, která ho doháněla k pocitu, že každou chvíli vyvrcholí. Letmo se ho dotkl na varlatech a ještě víc mu roztáhl nohy, aby se dostal tam, kam celou tu dobu mířil. Nedokázal ten pohled snést. Znovu vytáhl nůž a jemně ho zasunul do otvoru. Tentokrát to byl bolestný sten, co splynulo z chlapcových rtů. Potěšeně se usmál a začal v něm nožem pohybovat. Pomaličku, dokud z něj nezačala téct krev. V tu chvíli nůž vytáhl a začal tekutinu olizovat. Chvílemi do něj jazykem i vnikal, aby jí dostal ještě víc. Nikdy neměl dost.

 

** **

 

Vstoupil do něj prudce a nekompromisně. Přesně tak, jak mu to říkala jeho touha. Na několik okamžiků zůstal bez hnutí a plnými doušky vychutnával ten pocit těsnosti, který cítil kolem svého přirození. Bylo to tak…. uspokojující, a když se začal pomalu smyslně pohybovat, cítil se jako v ráji. V ráji s ním, nejkrásnějším hochem, jakého kdy měl tu možnost zabít. Obtočil paže chlapci kolem pasu a zvedl ho, jak jen to řetězy spuštěné z řemenů dovolovaly. Zmocnil se jeho rtů stejně tvrdě jako jeho těla. Ještě několikrát přirazil, než pocítil opravdové ukojení. V okamžiku, kdy jeho sperma vniklo do chlapce, zabodl nůž hluboko do jeho břicha. Byl to tak opojný pocit. Jeho krev plynoucí přes ruku, jež stále držela nůž, penis zamazaný krví, patřící osobě pod ním. To vše bylo tak vzrušující, že měl chuť udělat to znovu. „Opravdu škoda, že jsi jen na jedno použití,“ zašeptal a letmo ho políbil na zarudlé rty, než z něj vystoupil a zvedl se z postele.

Nechal své zakrvácené přirození volně viset rozepnutými kalhotami a přešel k velké krabici v rohu. Chvíli v ní hrabal a pak vytáhl bílé svatební šaty. Vrátil se k chlapci a oblékl je na jeho rozdrásané tělo. Hedvábná látka okamžitě zrudla krví. Muž se ještě jednou sklonil a pohladil ho po tváři. Chlapec ještě dýchal, i když už ne tak plynule jako dřív. Spíš jen sípal a z úst mu v malých pramíncích vytékala krev.

„Spi sladce,“ zaševelil mu muž do ucha a ještě jednou se chopil nože. „Dvanáct,“ prohodil, než si vytvořil hlubokou řeznou ránu na předloktí. Takovou, aby po ní zůstala jizva. Další jizva za dalšího chlapce.

 

** **

 

Tolik krve všude kolem…. Proč zrovna já? Pomyslel si zoufale a otočil hlavu doleva. Ucítil na tváři vlastní krev. Připadalo mu to tak nechutné. Stejně tu zemřeš....

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

to Vojta

(Kira, 8. 11. 2009 14:40)

pravda. ráda bych někdy zkusila co to vlastně těm klukům dělám, když je nechávám svazovat, řezat, znásilňovat.... ano mám sklony k sadismu a sem mírně masochistická. taky to mám s kým zkoušet....

jo přesně tady zemřem

(sisi/ctenar, 30. 9. 2009 17:36)

... :_)

sny

(Vojta , 27. 8. 2009 9:11)

No je tu otázka jestli autor nesní o něčem podobném:-))

spolehlivyobchod.cz

O.o

(Aki, 16. 7. 2009 12:18)

To jéé... éé... mě se to strašně líbilo! I když chudák kluk. Vážně dobrýý!

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA