Jdi na obsah Jdi na menu
 


~yoru~

29. 1. 2009

~yoru~

 

Roztáhl křídla a vzlétl. Těšil ho vítr ve vlasech a pohled do nebe na ty krásné plující mraky, volné a nadýchané. Miloval to a možná právě proto, že jeho myšlenky byly stále stejně temné jako jeho křídla a srdce těžké smutkem a bolestí.

Nikdy to nechtěl udělat, ale neměl na výběr. Nemohli zůstat spolu. Mučilo ho, že nemohl vidět ten úsměv; pohladit jemné vlasy; políbit rty, které tolikrát šeptaly slova lásky, když svíral v náruči osobu, jíž patřily.

Vyčítal si to. Nikdy to nemělo začít, a přesto začalo. Věděl to už od začátku. Od chvíle, kdy poprvé spatřil útlé tělo svého svěřence. Měl ho chránit a přitom mu ubližoval víc než kdo jiný. Měl mu jen pomáhat a on se zamiloval.

Létal mezi oblaky, zabraňujícími hvězdám dotknout se svou měkkou září srdcí mnoha párů a myšlenek básníků, čekajících, až jedna z nich spadne. Temnota ho skrývala, chovala jako své dítě a barvila mu křídla ještě temnější černí. Nikdy by se to nestalo, kdyby dělal jen svou práci a nedovolil, aby se sblížili, ale on selhal. Nedokázal se ubránit pohledu do tak hlubokých a upřímných očí., jako měl ten člověk. Nedokázal se odtrhnout, když už se jednou dotkl té bledé kůže. Porušil zákon a byl potrestán. Jak spravedlivé.

Přistál uprostřed sídliště. Nechtěl tam jít, přesto věděl, že celou dobu míří zrovna na to místo. Nesměl. Nesměl se sem vracet, a přece složil křídla a vykročil k tolik známému domu. Kam jinam by mohl jít? Kde jinde by se mohl skrýt před zlobou než v objetí své lásky? Lidské lásky….

Setřel z tváří jiskřivé perly smutku. Bylo to zbytečné. Nikdy by si to nepřestal vyčítat. Nemohl ho opustit. Zaklepal. Dveře se s tichým vrznutím otevřely a on vstoupil.  Cítil, že odteď bude všechno dobré. Je zpátky. Zpátky a už nikdy neodejde. Je zpátky u člověka, jehož miluje; na němž mu záleží nejvíc. Nic jiného není důležité. Na ničem už nesejde.

„Jsem doma.“

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

*uprene kuká na steny hrobu*

(Broskynka, 30. 1. 2009 21:22)

jooooooooooj to bolo užasné ... ja asi zomrem (hahaha vtip ja už som mŕtva xD) joj to bolo proste nádherné ale čo iné sa od teba dá očakávať xD

^w^

(Kagome/Kurama, 30. 1. 2009 13:13)

To bylo krásné, nee-chan...Je úžasné, jakým stylem se umíš vypsat, když to zkusím já, stojí to za starou belu... Opravdu nádherná to byla povídka, vůbec nevadí, že krátká, a poslední věta byla asi nejvíc emocionální. Jestli je tohle láska, nechci jí být nakažena...

nedivte se....

(Kira, 29. 1. 2009 22:37)

že je to tak krátký. bylo to omezený na jednu A4 akdybych se rozepsala víc přešvihla bych to o poměrně podstatnější kousek než jen řádek nebo dva. už takhle to vypadalo že ještě věta navíc a začnu rolovat další stránku. ovšem, účel to splnilo a to stačí :)

...

(Chris, 29. 1. 2009 21:05)

Sice krátké ae přesto si dokázala v těch 26 řádcích vyjádřit lásku, což je užasné

....

(akyra, 29. 1. 2009 19:44)

nádherná povídka, ale moc krádká

...

(haru, 29. 1. 2009 15:45)

krátke, ale krásne, ja proste milujem spôsob akým píšeš smutné alebo minimálne zamyslené poviedky ^^

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA